17. 6. 2018

Noční zasedání

„Pánové, vítám Vás,“ oslovila Signora Molly Tabletop shromážděné radní



„Díky, že jste i přes tuhle pozdní hodinu dorazili. Radní Rab se bohužel nedostaví, má neodkladné záležitosti v terénu.“

„Než začneme, dovolte, abych Vám představila styčného důstojníka Florijské armády Luciuse Malatestu, který má pro nás cenné informace.“

Signora obhlédla všech pět radních. Jejich nervózní pohledy jasně vypovídaly o tom, že neměli tušení, o co půjde. Je dobře, že nikdo nekomentoval nepřítomnost velekněze Sebastiana Martela. Tak to bychom měli, usmála se v duchu Molly.

„Situace je velmi vážná. Ostrijská blokáda nám už dnes působí značné potíže. Lodě nám hnijí v přístavu, hlavní pozemní zásobovací trasa na jih je zablokovaná.  Pomalu nám dochází zásoby, a to nejen luxusního zboží. Lid začíná strádat. Nálada je napjatá a od nás se očekávají rázné kroky k nápravě. Musíme vymyslet, co a jak bude Florie dělat.“
„Poprosím radního Mornauera, aby nás seznámil s podrobnostmi z diplomatické mise do Ostrie.“


Radní Fillipo Mornauer vstal, upil ze svého poháru a spustil: „Jak všichni víte, pár dní po oněch nešťastných událostech, …hm…hm mám na mysli vykradení investiční banky a krachu jednaní s Ostrií, jsem jel se skupinou diplomatů do Ostrie.“

„Bohužel až k Ostrii jsme se nedostali. Na plážích u vesnice Follonica byla zakotvena řada Ostrijských lodí a na kopci za vesnicí vojáci rozbíjeli polní ležení.“

„Kolik jich bylo?“ skočil mu do řeči radní Vertol, „… jakou měli výzbroj?“

„Jak říkám, vojáci nám znemožnili projet,“ nenechal se odbýt Mornauer. „Po dlouhých tahanicích jsem nakonec mluvil s nějakým lieutenantem a nepomohlo nám ani, když jsem se oháněl diplomatickým statusem. Považte !!... Dokonce ani úplatky nezabíraly. Prostě, onen knecht měl své rozkazy. Zbudovat ležení, a všechny projíždějící zadržet. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se mohli vůbec vrátit.“

„Co jsem měl možnost vidět, tak vojáků bylo opravdu hodně. V táboře bylo čilo jako v mraveništi. Těžko odhadovat. Jedna tercie? Snad.“

„Takže kolem třech tisíc. To by mohlo vyjít,“ uvažoval nahlas Vertol, „co je prostě zpacifikovat naším vojskem? Už bychom měli konečně Ostrii ukázat, kde je jejich místo!“

Kolem stolu to divoce zašumělo, jak v překotné vlně páni polohlasně komentovali návrh radního Vertola.

„Prosím o klid,“ zakročila signora Tabletop, „podrobnosti o stavech Ostrijských vojsk má k dispozici Lucius Malatesta. Prosím, informujte nás Luciusi.“

„Vážená Signoro, vážení radní,“ začal Malatesta formálně, „poslední průzkumy zjistily toto.
Na strategické vyvýšenině za obcí Follonica se nachází ležení tří Ostrijských tercií, včetně šesti dělostřeleckých kompanií. Mají provedené polní opevnění okolo kopce, včetně přilehlé pláže, ze které zásobují vojska proviantem. Blízko zakotvené lodě kryjí svými palubními děly celou pláž a blízké okolí. Každá z Ostrijských tercií má tři tisíce mužů a skládá se z dvanácti kompanií pikenýrů, šesti kompanií kušiníků a dvou dělostřeleckých kompanií, o společné síle dvou tuctů děl.“

„Přímý útok na zmiňovaná postavení považujeme za zhola nemožný, a to nejen kvůli početní převaze Ostrijských, ale také kvůli okolnostem, o kterých budu hovořit později,“ dodal Lucius Malatesta.

„A naše vojska?“ ozvala se Signora Tabletop.

„V současné chvílí má vojsko Florie pouhé dvě tercie. Každá tercie má osm kompanií pikenýrů, dvě kompanií kušiníků a jednu kompanii s osmi děly,“ vyjmenoval zkroušeně Malatesta. „Jedinou výhodu oproti Ostrijským nám pak přinášejí dvě kompanie naší skvělé jízdy.

„Oněmi dalšími okolnostmi je fakt, že značně zaostáváme ve vlastní výzbroji našeho vojska. Pouze naše tercie Bianca má první dvě řady pikenýrů krytých standardní zbrojí, tj. předním a zadním plátem, nákrčníkem, šosy a přilbou. Za nimi jsou dvě řady kryté předním plátem a přilbou, ostatní mají už jen prošívanice.“

„V tercii Nero jsou pak jen tři řady pikekýrů krytých předním plátem a přilbou a zbytek vojáků je už jen v prošívanicích. Nezapomeňte, že v tercii Nero je jen málo vojáků a velitelů se zkušenostmi z bojů. Byla zřízena teprve nedávno, jako reakce na události roku 808,“  doplnil Lucius Malatesta.

Napětí v jednací síni bylo téměř hmatatelné. Nakonec se tato porada protáhla do brzkých ranních hodin.

Nebylo jednoduché se shodnout se na opatřeních, která by rychle zvrátila situaci. Nakonec bylo rozhodnuto přednostně zajistit dostatek zásob a odvrátit tak riziko hladovění obyvatel. Tři karavany tedy byly vyslány na východ přes poušť a jedna severozápadní cestou horami podél pobřeží. Všechny mají za úkol dovézt potraviny, zjistit možnosti získání výzbroje a výstroje pro armádu.

Je ráno 12. září 811 a Florie se probouzí do dalšího slunečného dne.