4. 8. 2017

Bukanýrská čest

„Dnes si vedl dobře, mladej.“ Utrousil bocman na konci směny směrem k nováčkovi. „Paluba takhle svítila naposledy, když jsme Tlustou Bertu spouštěli na moře, a že už je to nějaký ten pátek!“

„Díky, pane. Budu se snažit.“

„Akorát se mi zdáš krapet nervní, furt se rozhlížíš po moři. Čekáš, jestli tě nevyhmátne stará či co?“ Zasmál se bocman vlastnímu vtipu. „Neboj, kapitán na palubě ženy námořníků nestrpí, do velení mu nesmí nikdo kecat.“


„Stázičky se nebojím, já vyhlížím bukanýry.“

„Jo ták. Inu končí nám šichta tak máme chvíli času. Odnes vercajk, nacpu si dýmku a povím ti, jak to tady chodí.“

„Než jsme podepsali dohodu s Florií, tak jsme se všichni živili všelijak. Ostrijská obchodní flotila má pod palcem nejlepší obchody široko daleko. A dost často je doprovází válečné lodě, takže si na ně nikdo netroufá. Zato cizí zbloudilí obchodníčci byli vítaným zdrojem příjmů.“

„To jste je zabíjeli?“ Klepal se nový pavčík.

„Ale kdeže, co tě nemá. My bukanýři máme svoji čest. Nepřepadáme našince, a poražená posádka se vyplatí. Takže přijde o náklad a nějaké ty uspořené drobné.“

„Já to nechápu, jak vyplatí?“

„No to máš tak. Když chceš někomu pomoct od nákladu, tak by jsi musel mít sám prázdnou loď. Jenže i tak, zkus si na moři překládat veškerý náklad, bez pomocníků v přístavu. To není jen tak. Takže když někoho přepadneš a porazíš, buď mu sebereš nějaké to zajímavé zboží a obrátíš kapsy, nebo zatáhneš celou loď do Port Rojál a tam prodáš jejich náklad. No a posádku propustíš, když se vyplatí. Je tam pár šikovných kupčíků, u kterých si pro tento případ můžeš nechat jistinu. Až tam budeme, pomůžu ti to sjednat.“

„No ale, když je necháte být, proč se Vám nepomstí?“

„To můžou. Ale kapitán správně říká, že největší pes to….no… hmm, obskakuje. Proto máme zdvojené hlídky a dost často se trénuje střelba z děla.“

„Ale bába mi vyprávěla historky o řádění Jacka Natahovače, ten nikoho do zajetí nebral. Poraženými prý s oblibou krmil ryby.“


„To máš tak. Občas někdo zapomene na čest bukanýra a stane se z něj špinavý pirát. Takže ten prašivý Natahovač přepadl a pobil posádku Modré lastury. No a přitáhl ji do Port Rojálu, i s čerstvě přemalovaným jménem. Jenže lidi nejsou blbí. Spousta z nich loď i po úpravách poznalo, zato nepoznávali posádku. Začaly se nést řeči a po pár týdnech už na Jackovu hlavu byla vypsána odměna ve zlatě, široko daleko.  No, rád bych věděl kde teď je. I za informaci o jeho pobytu by mohlo pár sříbrňáků kápnout.“