14. 3. 2017

Prolog 2017

Po násilné smrti prokonzulky Angely Stagnetti-Loredan vzaly události ve Florii rychlý spád. Jejího manžela a správce investiční banky, knížete di Loredan, nalezli otráveného v jeho komnatách. Městské sýpky zely prázdnotou. Lůza se vzbouřila.
Díky včasnému zásahu Signora Havrana, otevřeným měšcům knězny Hoferin a Signora Malatesty, se podařilo vzbouřené masy uklidnit a nasytit. Na obzoru se ukázaly prapory navrátivšího vojska. Vzpoura skončila, lidé se vrátili ke každodenní práci.
Dodávky zlata z Aurie byly obnoveny. Zlata bylo méně, ale díky Signorce Orchei přijíždělo s železnou pravidelností. Obnova města pokračovala. Vše se zdálo v nejlepším pořádku.

Přes úsměvy k lidu a optimistickým vizím, to v nejvyšších patrech politiky vřelo. Investice financované bankou zatím nevydělávaly, a na splátkách polykaly čím dál větší část městského rozpočtu.
Mezi prostým lidem se ale zvedá vlna vlastenectví a heslem města se stává: „Vše pro splacení půjčky!“ Tato skvělá myšlenka, která popohání paže, má však svá úskalí. A tím je nedostatek materiálu. Dřevorubci se bojí v lesích trávit více času. Lovci neví, jestli sami nebudou loveni. A po útocích nemrtvých zbyly z mnoha farem jen zčernalé fleky mrtvé země.
Lidé se tak obrátili ke svému dalšímu zdroji obživy, k moři. Malé rejdařství, které kdysi vedl městský radní Cesík, se najednou rozmohlo a v blízkosti města se začalo objevovat více a více rybářských bárek. Mnozí obyvatelé se učili za pochodu, jak plést sítě, lovit ryby, či sbírat ústřice.
Avšak ne každý se chce do obnovy zapojit. Signor Malatesta dál vedl svůj bohémský styl života. Pro samé radovánky se prakticky vůbec nevěnoval svému úřadu. To provokovalo Signora Havrana, který pro samou práci snad ani nespal. Každý den byl vidět v docích, v přístavu i na farmách. Signora Malatestu neustále zahlcoval úkoly k řešení, připomínal mu jeho povinnosti. Bohužel pak těžko hledali společnou řeč při řešení problémů. Bylo potřeba učinit i těžká a nepopulární opatření. K nechuti duchovních se opět odložila stavba Panteonu a veškeré úsilí směřovalo k rozšiřujícímu se přístavu a výstavbě loděnic.
Jednoho dne s dodávkou zlata, mimořádně poněkud vyšší, přijela i Signora Orchea. Po nezbytných oslavách se Signorové zavřeli do jednací místnosti. Tři dny a dvě noci vůbec nevyšli ven. Mezi lidem se začaly nést divné zvěsti. Třetího dne Signorové vyšli a sdělili lidu Florie svou vůli:

O investicích, stejně jako splátkách Florijské investiční bance bude rozhodovat rada města většinou hlasů. Cílem je co nejrychlejší ukončení vazalské smlouvy. Správu nad zdroji v okolí města svěříme těžebním spolkům, potřebujeme více materiálu na obnovu města. Pro rozvoj obchodu vytvoříme v přístavu zvláštní režim. Každá loď, která s městem uzavře smlouvu na odvoz materiálu, může po dobu její trvání přivážet do města zboží osvobozené od cla.
Ovšem největší překvapení si Signorové nechali na závěr. Zrušili doživotní mandát Signorů, a ustanovili jej jako nejvyšší úřad s posílenými pravomocemi. Nadále se bude volit jen jeden Signor, každých pět let. První volby připadnou na srpen letošního roku.

Když se vůle Signorů roznesla do světa, začaly se objevovat první obchodní lodě. A tak se stalo, že na kotvišti stály vedle sebe obchodní galéry, pomalé škunery, či rychlé a dobře ozbrojené brigantiny. Objevili se tu ale i lodě národů, o kterých se spíše mluvilo, než vědělo. Na úzkých lodích zdobených orlí hlavou připluli mohutní chlapi v kůžích a zbrojích, kteří nabízeli kvalitní železo i služby ochránců obchodníků. Tříplachtové šebeky přivezly muže v turbanech, s ostrými šavlemi u boku, zvláštní řečí a nádherným hedvábím k prodeji.
V ulicích se najednou pohybovali muži a ženy různých národů, jazyků a zvyků. Uhlídat tuto směs hrdlořezů, otrokářů, pirátů, ale i čestných mužů najatých obchodními loděmi, bylo těžké. Garda nebyla nikdy tak vytížená.  Místní si však zvykají na výstřednosti těchto hostů, zvláště při vidině vlastního zisku.
Obchod s okolním světem začal znovu růst. Město zabránilo krachu a začíná se pomalu zvedat. Občané města toužebně vzhlíží k budoucnosti, kdy se budou moci vyplatit z proklatého dluhu. Ne každému se ale tahle vidina zamlouvá.

Je březen, roku 811 Florijského letopočtu a volby nového Signora se blíží.



Žádné komentáře:

Okomentovat