24. 9. 2016

Epilog - Florie 2016

Končí léto roku 806 Florijského letopočtu. Poprvé od katastrofy a následných let válek pod vedením Liboriuse Veroneseho se blíží volby tří Signorů. Na všeobecně povznesenou náladu však padá temný stín. Obnova města se zadrhává, výstavba tolik potřebných budov stojí. Lidé jsou posíláni na práce za mrzký peníz, nadšení z obnovy města se vytrácí. Mezi lidem se šíří zkazky o chybějících dodávkách zlata z Aurijských dolů a obrovských dluzích, které město má. Na veškerý obchod jsou uvaleny drakonické daně.  Rada zasedá téměř nepřetržitě, ve snaze nalézt řešení.


Přes všechna úsporná opatření a nepopulární daně je bez Aurijského zlata rozpočet města neudržitelný. Městská banka je bez hotovosti a největší věřitelé, obchodníci Ostrie, se domáhají svých splátek. Ozbrojená karavana, která má zajistit obnovení dodávek zlata, je rozprášena žoldáky. Městu hrozí bezprostřední krach.

Zcela nečekaně přichází velvyslanec Aurie s nabídkou. Uhradí Florijské dluhy, vojensky ochrání dodávky po celé trase, a navíc zajistí dostatek zlata pro výstavbu Pantheonu. To vše jen za maličkost, Aurie bude nadále Florii rovnocenným partnerem. Lákavá nabídka, snad až příliš.

Naštěstí pro město pochopí velekněžka Ariany Orchea pravou podstatu štědrosti. Za zlatem stojí Auros, který se chce touto cestou vrátit zpět do Florie. Tuto její domněnku potvrdí i Vlaštovka, velekněz Asteria. Kněží nabídku odmítají a zažehnají tím nebezpečí další pohromy.

Rada města podniká poslední zoufalý krok. Ze svých vlastních kapes naplní městkou kasu a umoří splatné směnky. Pak se pokusí vyjednat s věřiteli co nejlepší smlouvu pro záchranu Florie. Tak začal příběh „Smlouvy o finanční podpoře Florii“ mezi lidem přezdívaná jako vazalská smlouva.

Fakt, že se Florie stává vazalem, nenesli obyvatelé příliš dobře. Legendární je úprk kapitána Vlka i s lodí už během čtení smlouvy, který ujel všem i vlastní posádce.

Volby vrcholí. Po dlouhých pěti letech jsou zpět u vlády tři Signorové: Havran, Orchea a Radfys. Čtvrtým a nečekaným vítězem je Angela Stagnetti – Loredan, prokonzulka Ostrie s postavením rovným Signorům.

První finance z Florijské investiční banky plynuly skutečně na přislíbené chrámy, nemocnici s porodnicí, dvůr a vězení pro městskou gardu.

Městská garda ovládaná Adamem di Brutti, doplněná o nové Ostrijské posily, se proměnila v precizně řízenou a účinnou organizaci. Nejvíce však dbala na výběr daní, dodržování vyhlášky o nošení zbraní a dalších zákonů, které ukrajovaly lidem jejich svobodu. Z volnomyšlenkářského, bohémského města se zvolna stával policejní stát.

V bojích mezi žoldáky a cechem válečníků se ukázaly obavy kněží jako správné. Země se otevřela a vypustila mrtvé. Ti však, k překvapení všech bojujících, napadli žoldnéře. Radost Florijských ale byla předčasná. Po rozprášení žoldnéřů se šiky zombií a kostlivců doplněná o mrtvé žoldnéře obrátily proti Florii.

Veškerý klér spojil své síly s cechem válečníků, aby v prvních řadách zabránili masakru. Obzvlášť Asteriovi kněží způsobovali v řadách nemrtvých zkázu, avšak za strašlivou cenu. V jednou okamžiku už už hrozilo obklíčení bojujících. Říká se, že tuto hrozbu odvrátili záhadní bojovníci v maskách s těžko uvěřitelnými bojovými dovednostmi. I přes hrdinství všech bojujících se střet nevyvíjel dobře.
Pak se stal zázrak. Nemrtví padli k zemi, jako by jim někdo přestřihl drátky. Lidé děkovali bohům za záchranu. Později se zjistilo, že za tímto zázrakem stojí bezejmenný Hrobník. Ten během bitvy našel artefakt ovládající mrtvé a zničil jej. Bez síly proudící z artefaktu nemrtví byli jen tím, čím jsou. Obyčejnými mrtvými těly. Hrdinného hrobníka však už nikdy nikdo neviděl.

Po této události nastala chvilinka klidu. V této době Signor a zároveň velekněžka Ariany Orchea vyhlásila Svatou válku proti Aurii a Aurosovi. Bylo shromážděno vojsko, doplněna výstroj a výzbroj a tažení se vydalo směrem do hor. V horských průsmycích narazili na dobře organizovaný odpor, avšak síle výpravy se nemohl rovnat. Po pár dnech bojů Orchea s většinou ostatních kněží a velkou částí válečníků dosáhli Aurie. Připravovali se na složité obléhání pověstných Aurijských hradeb.

K překvapení všech místo obránců našli otevřené brány a skupinky zmatených horníků. Jak se brzy ukázalo, správcové města zmizeli spolu s veškerým vytěženým zlatem.

Pouze v některých štolách s nejbohatšími žilami byli zabarikádovaní fanatičtí uctívači Aurose, někteří již proměněni na démony. Čištění podzemí bylo zdlouhavé a náročné, uctívači měli velké zásoby travin a neváhali se obětovat. Spousta dobrých válečníků i kněžích zde našla svůj hrob. Nakonec však byli všichni vyznavači Aurose pobiti.

Nad Aurií opět zavlála standarda Florie. Bohužel k dobře fungujícímu důlnímu městu měla daleko. Chyběli lidé a technika, část šachet byla poškozená v důsledku výbuchů a magických bitev.  I proto se Orchea rozhodla zůstat v Aurii a vést ji jménem Ariany.

Ani ve Florii nešlo vše podle představ. Realizace čím dál nákladnějších projektů, financovaných bankou, se vlekla. Kníže Leonardo Loredan, formální správce banky, se snažil o co nejlepší hospodaření s penězi. Bohužel býval často přehlasován ostatními vlastníky banky podpořených jeho ženou Angelou.  Mohl tudíž jen bezradně přihlížet stále většímu zadlužení Florie. Daně dusily obchod. V podhoubí Florie začala bujet šedá ekonomika, ženy se nabízely za jídlo.

Zatímco lid strádal, v sídlech Loredanů kněžna Angela pořádala jeden opulentní večírek za druhým. Podávaly se vybrané exotické lahůdky, víno teklo proudem. Zlí jazykové hovoří o rozličných orgiích, odehrávajících se za zdmi sídla. Signor Malatesta býval prvním mezi hosty a blízký důvěrník kněžny.  Říká se, že její dům prakticky neopouštěl.

Kníže di Loredan, který si konečně uvědomil, co pomohl způsobit, téměř zešílel. Mezi svými nejbližšími se zmínil, že by mu snad bylo líp bez manželky. Za pár dnů po tomto šokujícím prohlášení byla kněžna Stagnetti zabita v Římských lázních. Knížete nalezli otráveného v jeho komnatách. I po smrti svíral v ruce jednu ze svých pověstných láhví rumu.

Lůza se vzbouřila. Vyrabovala sídlo gardy a několik přilehlých obchodů. Pouliční boje se postupně rozšiřovaly směrem k radě města. Ulicemi tekla krev a zdálo se, že další pád Florie je neodvratný.

Proti vzpouře se osobně postavil Signor Havran, který před očima vzbouřenců odsoudil a popravil dosazeného velitele gardy Adama di Brutti. Vedení gardy předal bývalému kapitánovy Thorgaromovi a vyhlásil všeobecnou amnestii.

Kněžna Hoferin se Signorem Malatestou vydali větší část svých peněz za jídlo pro potřebné, které pak rozdávali přímo v ulicích.

Dav byl nasycen a uchlácholen. Na obzoru se ukázaly prapory navrátivšího vojska. Vzpoura skončila.
První dodávky Aurijského zlata byly použity na umoření části dluhu. Daně byly sníženy na únosnou mez.  Lidé si mohli volně vydechnout.

Signorové s podporou velekněží začali cíleně směňovat zlato z dolů za bezpečné stříbro a tvořit rezervu určenou pro budoucí obnovu Pantheonu. Zdá se, že hrozba návratu Archonů je zažehnána.


Do Florie se vrátil klid a mír. Lid se opět zapojil do obnovy města a s nadějí hledí do budoucnosti. Podaří se někdy vyplatit ze smlouvy s Ostrií? Vrátí se Florii její bohatství a prosperita? Uvidíme….